Pevné pouto
Příběh o životě a o tom, co následovalo po něm.
„Jmenuji se Susie Salmonová. Bylo mi čtrnáct, když mě zavraždil.“ Těmito slovy začíná hlavní hrdinka filmu Pevné pouto vyprávět svůj nevšední životní a posmrtný příběh. Adaptace stejnojmenné knížky Alice Sebold, která se stala pravou literární senzací, se ujal režisér Peter Jackson, jenž si udělal jméno na jiné klasice – Tolkienově trilogii Pán prstenů. Susie (Saoirse Ronan) je obyčejná čtrnáctiletá holka, která udělala tu chybu, že šla jednoho dne ze školy domů zkratkou přes pole. A tam potkala pana Harveyho (Stanley Tucci). A z tohohle nenápadného souseda se vyklubala zrůda, která ji připravila o život. V jejím případě ale smrtí všechno nekončí. Susie se ocitá ve zvláštním světě mezi nebem a zemí, ze kterého pozoruje, jak probíhá pátrání po jejím vrahovi a zároveň drží palce členům své rodiny, aby její náhlý odchod ustáli. Není to jednoduché – tatínkovi Jackovi (Mark Wahlberg) se smysl života smrsknul na touhu nalézt a potrestat toho, kdo jim způsobil tu strašnou ztrátu. Máma Abigail (Rachel Weisz) se pro změnu snaží co nejlíp zakonzervovat dceřinu památku, až se v domácím mauzoleu začne dusit a uteče z něho. Zbývající děti, Lindsay a Buckley, se se ztrátou své sestry snaží vyrovnat úměrně svému věku a zároveň získat pozornost rodičů, kteří žijí jen pro mtrvou Susie. Jediným, kdo si v téhle krizi dokáže jakž takž zachovat chladnou hlavu, je svérázná babička Lynn (Susan Sarandon), která se ze všech sil snaží udržet rozpadající se rodinu pohromadě. Tohle všechno sleduje Susie z fantastického světa, v němž člověk může mít, na co si vzpomene, kromě skutečného života. A ještě někoho pozoruje. Pana Harveyho. Muže, který ji připravil o budoucnost a teď si pomalu vybírá další oběť.
Moje hodnocení: drama jsem vnímala jako vlastně dva filmy. Na jednu stranu film, plný nenávisti a zloby, kdy se otec v podání herce Marka Wahlberga snaží najít viníka, který mu zavraždil nejstarší dceru. O pevném poutu mezi otcem a dcerou, které bylo silné i přes její smrt. A na druhou stranu jde o film plný nevinnosti a lásky a to tehdy, kdy se dozvídáme o světě po životě, o místě mezi nebem a zemí, v kterém Susie spočívala a dávala znamení své rodině. Tím, že se obě strany filmu navzájem protínaly, tvořily nádherné drama, plné fantasy záběrů. Nevím, jak správně své pocity po shlédnutí popsat, ale přála jsem vrahovi to nejhorší, aby dále nemohl vraždit malé děti a dospívající dívky. Myslím si, že režisér zvolil správný konec, neboť když vraha nechytili policisté a mohl tak dále vraždit, nemohla bych si jít lehnout s klidnout hlavou. Osud však vzal situaci do svých rukou a vraha usmrtil. Najednou jsem ucítila uvnitř v srdci hroznou úlevu a usínala jsem s touhou, aby se podobný osud, stal všem vrahům a to zejména vrahům, nevinných dětí.
Doporučení: drama je z poloviny fantasy o životě po životě a ne všem, by se takoví příběh mohl líbit. Jak tomu říkám já, inspirovaná ze známé pohádky: ,,Jde o fantasmagorické spiknutí.", +18
Diskusní téma: Pevné pouto
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.